Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve značném utajení vyšla nová deska Seveřanů BENEA REACH, kteří tak příjemně překvapili svým vstupem na hudební scénu v podobě meteoru zvaného „Monument Bineothan“. Na něm kapela nabídla skutečně povedenou kombinaci (post)hardcoru a technického thrashování s dalšími prvky, a hned se tak zařadila mezi jména, jimž někteří začali přisuzovat světlou budoucnost. Očekávání věcí příštích bylo tedy poměrně značné… A jak to všechno nakonec dopadlo? Rozhodně vás nemám v plánu nijak napínat - „Alleviat“ je opravdu výborná deska.
Prvotinu album překonává ve všech směrech a představuje tak určitý posun vpřed; to vše při zachování atributů, jimiž oplýval právě kladně přijatý debut. Kapela tedy v zásadě nikterak nerezignuje na model nastíněný na „Monument Bineothan“, spíše jej zdárně rozvíjí a všechny jeho pozitivní stránky si s sebou přenáší i na kotouč aktuální. Norové si tak uchovali vlastní žánrovou progresivitu, stejně jako dostatečné množství agrese, které je však přeci jen o něco méně než minule. Nahrávka je navíc oproti předchozímu záseku mnohem více prostoupena hezkými melodiemi, přičemž přidáno bylo také na emocionálnu a intenzitě. Tím dala kapela vzniknout opravdu výtečné desce, na níž by si mohli pochutnat fanoušci tak rozdílných seskupení, jimiž jsou BETWEEN THE BURIED AND ME, MESHUGGAH či TEXTURES. A právě o posledně jmenovaných se nezmiňuji jen tak náhodou - podobně jako oni, vsázejí i BENEA REACH na srážku těžkotonážních riffů s povedenými melodiemi, výsledkem čehož je pestrá koláž hudebních momentů a zejména plně kontrastní deska. Vše je navíc podepřeno perfektním, nesmírně dynamickým zvukem - skutečně radost poslouchat (mimochodem, nahrávku mixoval slovutný Tue Madsen...).
Moderní, žánry přesahující, avšak zcela kompaktní album. I takto by se dalo popsat „Alleviat“. Tam, kde byl „Monument Bineothan“ obhroublý, neřkuli kostrbatý (to díky častým zasekávačkám a lámaným kytarám), je „Alleviat“ více lidský a nezní již tak syrově. Místo toho kapela sází spíše na budování atmosféry, častěji využívá nesmírně variabilní a značně intenzivní vokál (viz skvělá „Sentiment“) a místy se přibližuje dost blízko metalcorovým vodám (k tomuto pravděpodobně přispěl i odchod kytaristy Christera Espevolla (EXTOL) z řad tohoto sympatického tělesa).
Na novince se kapela představuje v opravdu výtečné formě – v mnohovrstevnatých skladbách naleznou to své techničtěji orientovaní příznivci, stejně jako fanoušci metalcorových seskupení. Rozhodně doporučeníhodná záležitost.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.